16:22   Úterý 26.září 2017   Svátek má Andrea   

Bruno Ferrero - Květiny pro duši




Sešitek

Jeden turista se náhodou zastavil nedaleko přívětivé vesnice uprostřed krajiny. Jeho pozornost upoutal malý hřbitov, který byl obklopen hlazeným dřevěným plotem. Uvnitř bylo mnoho stromů, ptáků a okouzlujících květin. Turista se pomalu procházel mezi bílými náhrobky, roztroušenými náhodně mezi stromy.

Začal si číst nápisy. První zněl: Giovanni Tareg, žil 8 let, 6 měsíců, 2 týdny a 3 dny. Tak malé dítě a už tu je pohřbené.

Muže pojala zvědavost a přečetl si i nápis na vedlejším náhrobku. Bylo zde psáno: Denis Kalib, žil 5 let, 8 měsíců a 3 týdny. Další dítě…

Pustil se do čtení nápisů na náhrobcích, četl jeden po druhém. Všechny uváděly jméno a přesnou délku života zesnulého. Člověk, který žil nejdéle, však dovršil sotva jedenáct let… Muž cítil, jak ho zaplavuje velká bolest, posadil se a po tvářích mu začaly stékat slzy.

Šel kolem stařec, zastavil se a díval se na něj, jak tiše pláče. Pak se zeptal, zda oplakává někoho z rodiny.

„Ne, ne, nikdo z rodiny,“ řekl turista, „ale co se to v tomhle kraji děje? Co v sobě skrývají tyhle končiny tak strašného? Jaké hrozné prokletí leží na zdejších lidech, že všichni umírají jako děti?“

Stařec se usmál a řekl: „Buď klidný. Nemáme tu žádné prokletí. Pouze tady dodržujeme jeden starý zvyk. Když je některému dítěti patnáct let, dostane od rodičů sešitek, takový, jako mám tady zavěšený na krku. Je u nás tradicí, že pokaždé, když prožijeme něco intenzivního, otevřeme sešitek a poznamenáme si, jak dlouho trval okamžik hlubokého a silného štěstí. Zamiloval se… Jak dlouho trvala velká vášeň? Týden? Dva? Tři a půl? Zážitek prvního polibku, jak dlouho trval? Tu minutu a půl samotného polibku? Dva dny? Týden? A těhotenství nebo narození prvního dítěte? Svatba přátel? Nejvytouženější cesta? A setkání s bratrem, když se vrátil z daleké země? Jak dlouho trvalo potěšení z těch zážitků? Hodiny? Dny? A takto dál zaznamenáváme do sešitků každou chvíli, která je pro nás potěšením… každý okamžik. Když někdo zemře, je tu zvykem, že otevřeme jeho sešitek a sečteme dobu, kdy cítil plné a dokonalé uspokojení, a napíšeme to na hrob, protože podle nás to je jediný skutečně prožitý čas.“


Nespokoj se jen s existencí… žij!
Nespokoj se jen s dotekem… snaž se cítit!
Nespokoj se jen s pohledem… snaž se vidět!
Nespokoj se jen s tím, že slyšíš… naslouchej!
Nespokoj se jen s mluvením… řekni něco!




Co je důležité?

"Tatínku, kolik dostaneš za hodinu práce?
"Deset eur."
"Tak tady máš 10 eur. Kupuji si hodinu tvého času. Pro sebe."




Zamrzlý rybníček

Jednou se dva malí kamarádi klouzali na zamrzlém rybníčku. Byl mrazivý a zamračený podvečer. Děti si beze strachu hrály, když tu náhle led praskl a jedno z dětí se ocitlo pod ním. Rybník nebyl hluboký, ale led se začal téměř okamžitě znovu zavírat.
Druhé dítě běželo na břeh, popadlo největší kámen, co našlo, a pospíchalo na místo, kde zmizel jeho malý kamarád. Začalo ze všech sil tlouci do ledu, tlouklo a tlouklo, dokud se mu nepodařilo led rozbít, chytit svého kamaráda za ruku a pomoci mu z vody ven…
Když dorazili hasiči a viděli, co se stalo, užasle se ptali:
„Ale jak to udělal? Ten led je těžký a tvrdý, jak ho mohl rozrazit tímhle kamenem a těma malýma rukama?“
V tu chvíli přišel na břeh nějaký stařec a ten řekl: "Já vím, jak to udělal."
"Jak?" ptali se.
Stařec odpověděl: "Nestál za ním nikdo, kdo by mu říkal, že to nedokáže..."




Martin & Co.